Lidský tvor je od přírody sběratel

Jako malá jsem sbírala pohledy(hlavně ty s kočičkama), pak poštovní známky a pak autobusový jízdenky. (A taky pokémony, ale kdo ne..) A taky jsem sbírala ty malé porcelánové figurky zvířátek. Ze všeho jsem tak nějak vyrostla, ale tahat na hnízdo jsem ve skutečnosti nikdy nepřestala. 

Jsem straka, naprosto posedlá vším, co se houpe, leskne a cinká. Jsem lovec bižutérie, co je tvořená z kamínků, korálků, penízků a všemožných cingrlátek a je v tom "boho, etno" stylu. Ještě že je to mnohdy tak drahý, jinak bych se tím už dávno zavalila a ze závislosti na náušnicích jsem se už taky trochu dostala.

V pubertě jsem propadla minerálům a tak se mi jich několik válí ve vitríně. Znáte to... léčivé kameny, které si vybíráte podle svého znamení zvěrokruhu a mají vás dostat z deprese a příznivě působit na vás kardiovaskulární systém. (Nikdy jsem tomu skutečně nevěřila, jen se mi líbilo, jak jsou barevné a blyštivé - no straka.)
Odnášet si z různých míst a výletů kameny se pomalu stává mým zvykem (Ten správný šutr z vrcholu Sněžky jsem vybírala asi půl hodiny.).

Já mám vůbec nějaký kladný vztah ke kamení všeho druhu. V jednom svém alkoholovém opojení jsem ukradla dlažební kostku se slovy, že od této chvíle je ze mě sběratel dlažebních kostek. Od té doby k ní žádná nepřibyla a tu první jsem navíc ještě ztratila.

Ovšem v jiném alkoholovém opojení, když jsem se svým chlapem vtrhla na dětské hřiště a prolézala tam vše, aniž bych si něco zlomila, (anděl strážící opilce je mocný), jsem se odtamtud vracela s podivně těžkou kabelkou. Ráno jsem se dozvěděla, že jsem si domů přitáhla asi půl druhého kila drobného štěrku. Nasypal mi ho tam přítel. Prý že když teda teď sbírám tu dlažbu, tak si myslel, že za štěrk budu taky ráda. Ne, nebyla jsem ráda (Zvláštní co?).

Teď sbírám ptačí peří, co nacházím volně ležet na zahradě, v přírodě, ve městě. Sama si připadám jak pták, co shání stavební materiál na svoje hnízdo. Až jich budu mít hromadu, udělám si z nich indiánskou čelenku nebo aspoň lapač snů (a nebo to hnízdo).

Ze všech možných míst si taky nechávám vstupenky a pak se tím prodírám a vzpomínám a vůbec si nechávám věci, na kterých ulpěla síla okamžiku. Na skříni mi už čtyři roky stojí plechovka od piva, které jsem vypila na první návštěvě u přítele. Nechala jsem si i obal od prvního použitého kondomu. Je to úchylný? (- Ještě jsem si mohla nechat ten samotný kondom, to by úchylný bylo určitě.) A pomyslně si odškrtávat místa, na kterých jsem měla sex, je taky úchylný?
Chodím do knihovny a pokaždé, když v půjčené knížce najdu něco, co dotyčný přede mnou používal jako záložku, tak si to nechám.
Jsem sběratel myšlenek, tahám s sebou zápisník a píšu si tam věci, co se mi honí hlavou a pak si je zpětně čtu a cestují časem zpátky do těch okamžiků. 

Jsem sběratel kartiček s recepty, co jsou volně k mání v Albertu, i přes jisté tušení, že podle nich vařit nikdy nebudu.
Jsem sběratel polibků. Věřím, že na mém těle nezůstane nepolíbené místo.
Sbírám čtyřlístky a nechávám si je náhodně ukrytý v knížkách.

Sbírejte. Sbírejte cennosti i zbytečný krámy. Sbírejte, co vás napadne. Sbírejte zákaznický kartičky, kterých máte plnou peněženku, ale trn z paty vám úplně nevytrhnou. Sbírejte znalosti, dovednosti. Ale hlavně nezapomínejte sbírat zážitky, právě ty jsou to nejcennější.