úterý 24. května 2016

Vše již bylo řečeno

Není třeba cokoliv dodávat. 
Přesto zakládám tento virtuální prostor ničím se nelišící od těch předešlých a následujících. 
A právě o to tady jde. O prostor... O prostor, kde bych mohla ventilovat své myšlenky bez ohledu na to, jak hodnotné budou. Moje stavy, nálady nebo prostě jen cajdy, které uznám za konzervování hodné.
Čti, jestli tě to zajímá. Komentuj, když se ti chce. Vejdi a neuškoď. A nebo uškoď, když ti to udělá radost. Zaposlouchej se do ticha a uslyšíš jeho kvílení. 
Proč? Protože se mi chtělo. Protože můžu. Protože když je to napsané, vypadá to trochu líp. Protože proto.
Howgh


5 komentářů:

  1. Ohledně blogu máme dosti podobný názor. Zajímalo by mne, zda jsi někdy prošla i obdobím tzv. autorské autocenzury, kdy jsi mnoho článků buď v průběhu psaní zavrhla, nebo vůbec nenapsala, i když se ti téma původně jevilo jako nosné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Často jsem hodně sebekritická, začnu psát článek, nedopíšu, hodím do rozepsaných, po čase se k němu vrátím a zjistím, že se mi už nelíbí, jak jsem ho začala psát, tak začnu přepisovat. Někdy se mi i stává, že se mi nelíbí vůbec a smažu. Často s odstupem pár dní zjišťuji, že mi původní téma již nepřipadá zajímavé a mažu. Takže tak..

      Vymazat
    2. Nejsi v tom sama. Koukám, že tenhle blog je ještě drobné dítko. Už máš nějaký jasnější koncept?

      Vymazat
    3. Podstata mého veškerého plánování je neplánovat. S blogem je to zrovna tak, hodlám psát, co se mi zrovna honit hlavou. Řekněme, že to bude jeden z těch "deníčkových" blogů, ale nechci škatulkovat. Navíc času a chuti na psaní poslední dobou moc nezbývá, tak si ani netroufám odhadovat, jakou rychlostí to tu poroste.

      Vymazat
    4. Mívám poměrně pravidelně stavy, kdy se mi všechny moje nápady a všechny moje rozdělané věci zdají absolutně na prd. Tak přemýšlím a přehazuju a více méně čekám, až to přejde :) .

      Vymazat