neděle 22. října 2017

Filolog, těší mě

Tento blog spal - tak jako jsem spala já (a možná ještě spím).
Faktem je, že poslední, řekněme třetina roku, byla opravdu náročná a já se sotva plazila.
Už několik měsíců vyhlížím, kdy se dostaví ta kýžená úleva: dopsala jsem bakalářku, dokončila semestr, dokončila školu, získala titul.. udělala přijímačky, nastoupila na další školu...
Ale život mi dal víc otázek než odpovědí.
(To je tak, když po více jak dvaceti letech života zjistíte, že jediné co umíte, je chodit do školy.)
Holka prober se! Zvládla si to! - Snažím se mít z toho radost, ale ono to nějak nejde. K tomu dost přispívá i fakt, že ačkoliv jsem úspěšně státnicovala na začátku června, slavnostní sponzi jsem měla v polovině října. - Áno, čtete správně. Víc jak tři měsíce čekáte, než vám ráčí předat diplom, zatímco vy jste už dávno v plném proudu dalšího semestru na další škole. To opravdu ztrácí veškeré kouzlo. Měla jsem sto chutí se na to vykašlat a vzít si diplom hned bez těch ceremonií kolem. (Ale to jsem našim udělat prostě nemohla. Možná to taky znáte.)

Takže co ze mě to vlastně vylezlo? Filolog.... prosím neplést s filozofem (to by mi ještě tak scházelo).

Asi je to souzeno každému... Během vašeho života přijdou takové zvláštní psychické stavy v době, kdy máte zakončovat své studium. Na někoho to přijde na konci střední, na mě to přišlo na konci bakaláře.
Hlavou se vám předhání myšlenky typu: nic neumím, nic jsem se nenaučil a to co jsem se naučil, jsem zapomněl, pro tento svět jsem nepoužitelný a naprosto zbytečný. Pak taky přichází ten moment, kdy si chcete sestavit životopis (co kdyby se náhodou v dohledný době hodil) a nemáte, co napsat. Jedna škola, druhá škola a dál.... brigáda v supermarketu?
A pak se ptáte sami sebe, co jste celé ty roky svého života dělali a jestli jste je opravdu tak promrhali, jak to na první pohled vypadá.
Nemyslím si, že jsem si zvolila špatný obor. Opravdu si to nemyslím, ač by proti tomu mohlo mít mé okolí výhrady. Jen jsem dostatečně nevyužila jeho potenciál.
Tři roky na vysoké jsem nechala za sebou, ale tak nějak nemám jasno v tom, co vysoká zanechala ve mně. Že jsem se nenaučila vůbec nic, tvrdit samozřejmě nemůžu. Jen mám dojem, že většina nabytých znalostí jaksi vyšuměla do prázdna. Uchovaly si významu v mé hlavě do zvládnuté zkoušky a pak se prostě vytratily. A já zůstala neschopna na ně navázat, neschopna na nich stavět a rozvíjet. Ano, mockrát jsem pochybovala o směru, kterým jsem se vydala(tak nějak v té době náhodně), ale když byla příležitost změnit obor, neudělala jsem to.
Pokračovat ve studiu byla pro mě volba více než jasná. Prostě se na život ještě necítím a tak nějak stále věřím na zázrak, že během těch dvou let zjistím, co vlastně od toho života chci (asi mi to sám řekne nebo nevím).
Při výběru magisterského studia jsem překvapila sama sebe. Většinu života jsem snila o žurnalistice, ale ta se do mého výběru vůbec nedostala. Prostě jsem zjistila, že to nechci dělat.
Přesvědčená o pedagogickém oboru jsem si všechno rozmyslela na poslední chvíli a skončila na oboru Literatura a mezikulturní komunikace v Brně. A jsem zase tam kde jsme byli - v totální nejistotě, kam mě tohle všechno nakonec zavede.
Za posledních pár let se moje myšlení otočilo o 180 stupňů tak pětadvacetkrát. Stále neschopná jít si za svými cíli a stále neschopná si ty cíle stanovit jen teď (pro změnu) ke všemu tomu ještě titulovaná).
Držte mi palce.

PS: Opravdu nemám nic proti filozofům:)

6 komentářů:

  1. Gratulace k zvládnutí bakalářského stupně na vysoké :) s tou nevědomostí o tom, co od života vlastně chci, jsem na tom dost podobně. Já zase studovala střední ekonomku a tak nějak se předpokládalo, že v tom budu pokračovat i na vysoké a bude ze mě inženýrka ekonomie. Na poslední chvíli jsem se rozhodla studovat mediální studia, takže do toho patří i ta žurnalistka, kterou zmiňuješ a zatím jsem spokojená. Kdoví co ale bude za ty tři roky, někdy je to všechno hrozně nevyzpytatelné a bůhví, co člověk vlastně jednou bude dělat :)

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji:) Přeji ti studijní úspěchy. Myslím, že mediální studia a ekonomie jde docela dobře dohromady a pokud by ses vydala tím mediálním směrem, vždycky se ti bude hodit znalost dalšího oboru bokem.

      Vymazat
  2. V tuhle chvíli už jsi asi na LMK trochu zabydlená, máš pár seminářů a přednášek za sebou. Jak jsi spokojená? Já jsem o tomhle oboru taky (asi setinu vteřiny) uvažovala, ale pak mi došlo, že mě to táhne spíš k jazyku než k literatuře a že chci mít titul z trochu "serióznějšího" oboru, ale myslím, že i LMK může být dobrá volba.
    Pobavilo mě to "filolog - neplést s filozofem". Nikdy mě nenapadlo o sobě říct, že jsem filolog, což je vlastně trochu zvláštní (ale hádám, žes studovala trošku jiný obor než já). Obyčejně říkám, že jsem bohemistka a dodávám "ne, to není bohém". Kamarádka zase říká, že studuje lingvistiku. Ale nakonec člověk stejně skončí u konstatování, že je češtinář, protože tomu lidi rozumí a nepletou si to s ničím jiným. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já o sobě ráda říkám, že jsem filolog, protože většinou lidi absolutně netuší, co to je :D Můj bakalářský obor je trochu zvláštní, nejsem bohemista ani nic podobnýho a lingvista taky není úplně ono. Co se LMK týče: Moje pocity jsou zatím dost smíšený. Jestli tě zajímá spíš ten jazyk, tak to nebude obor pro tebe.

      Vymazat
  3. Držím palce, držím, protože ti naprosto rozumím. Taky jsem teď dělala státnice, i když já si pro změnu říkala, že už mi ta škola nic nedává a stačí. Přece jen mě vzali na navazující a já to zkusila, takže uvidíme, co z toho bude, ale zůstávám v oboru - v literatuře. :D Uvidíme, kam nás život zanese. :)

    OdpovědětVymazat